Blog

Některé nápady mohou být vytvořeny během pár minut a mohou ušetřit další peníze, které poté můžete zužitkovat lépe. Není nad to vdechnout svému domovu nový život a vyslechnout si slova chvály od našich hostů. Pár tipů si proto dnes představíme. Jsou jednoduché a originální.

 
1. Stará trička nebo další kousky oblečení nemusí hned skončit v koši, přestože se na nich objevují díry. Při nastříhání jednotlivých kusů se dají využít jako hadr na utírání prachu.
 
2. Žárovky, které prasknou, nutně nemusí znamenat konec jejich využití. Mohou se použít jako malé květináče pro sukulenty, nebo váza na květiny. Obojí působí minimalisticky a je to nápadité.
 
3. Staré gramofonové desky nebo malé plastové lžičky lze díky teplu vytvarovat do zajímavých podob. Při položení gramofonové desky do trouby, potření olejem a následnému formování, vám může vzniknout zajímavá miska na různé drobnosti do domu. Z plastových lžiček si zahřátím můžete vytvarovat malé překrásné růžičky, nebo i jiné tvary. Záleží na vaší fantazii.
 
4. Prázdné lahve od vína můžete využít jako vkusné vázy. Pokud je jich více, mohou dát dohromady originální, avšak stále moderní look. Stejně tak můžete využít lahve od tvrdého alkoholu. Pokud se vám jejich design opravdu líbí, můžete navrch připevnit víčko od mýdla a využívat jej jako nádobu na mýdlo do koupelny.
 
5. Staré plechovky také nejsou k zahození. Při odříznutí vrchní části a doladění obalu se může hodit jako nádoba na pastelky, štětce, nebo propisky. Z vícero plechovek můžete vytvořit set, spojit je k sobě, nebo na nich vytvořit zajímavý design.

 
6. Rozbil se vám květináč? A už jste slyšeli o rozchodnících? Ne? Rozhodně stojí za to! Vašemu květináči totiž vdechnou nový život a nepotřebují téměř žádnou vodu. Pokud jste se chystali se starým rozbitým květináčem do popelnice, na chvíli zastavte a popřemýšlejte o této myšlence.
 

Některé nápady mohou být vytvořeny během pár minut a mohou ušetřit další peníze, které poté můžete zužitkovat lépe. Není nad to vdechnout svému domovu nový život a vyslechnout si slova chvály od našich hostů. Pár tipů si proto dnes představíme. Jsou jednoduché a originální.

 
1. Stará trička nebo další kousky oblečení nemusí hned skončit v koši, přestože se na nich objevují díry. Při nastříhání jednotlivých kusů se dají využít jako hadr na utírání prachu.
 
2. Žárovky, které prasknou, nutně nemusí znamenat konec jejich využití. Mohou se použít jako malé květináče pro sukulenty, nebo váza na květiny. Obojí působí minimalisticky a je to nápadité.
 
3. Staré gramofonové desky nebo malé plastové lžičky lze díky teplu vytvarovat do zajímavých podob. Při položení gramofonové desky do trouby, potření olejem a následnému formování, vám může vzniknout zajímavá miska na různé drobnosti do domu. Z plastových lžiček si zahřátím můžete vytvarovat malé překrásné růžičky, nebo i jiné tvary. Záleží na vaší fantazii.
 
4. Prázdné lahve od vína můžete využít jako vkusné vázy. Pokud je jich více, mohou dát dohromady originální, avšak stále moderní look. Stejně tak můžete využít lahve od tvrdého alkoholu. Pokud se vám jejich design opravdu líbí, můžete navrch připevnit víčko od mýdla a využívat jej jako nádobu na mýdlo do koupelny.
 
5. Staré plechovky také nejsou k zahození. Při odříznutí vrchní části a doladění obalu se může hodit jako nádoba na pastelky, štětce, nebo propisky. Z vícero plechovek můžete vytvořit set, spojit je k sobě, nebo na nich vytvořit zajímavý design.

 
6. Rozbil se vám květináč? A už jste slyšeli o rozchodnících? Ne? Rozhodně stojí za to! Vašemu květináči totiž vdechnou nový život a nepotřebují téměř žádnou vodu. Pokud jste se chystali se starým rozbitým květináčem do popelnice, na chvíli zastavte a popřemýšlejte o této myšlence.
 

Ano, nečtete špatně. Opravdu zezelenat. A to pomocí některé z popínavých rostlin, které lze najít na trhu. U nás je asi nejběžnější břečťan. Nenápadná popínavá rostlinka s listy připomínajícími ty javorové. K obživě toho moc nepotřebuje, snad jen sluníčko a nějakou oporu, po které se může radostně pnout. A tou může být právě vaše fasáda.

Pěstování

Břečťan opravdu není náročný na pěstování. Jediné, co je třeba udělat ze začátku, než se řádně zakoření, je ho občas zalít. Po tom, co jeho kořeny dosáhnou na vlhkost v půdě si již bude růst úplně sám. Rychlost, s jakou obepne celý dům, záleží velmi na jeho ploše a také podnebí, ve kterém se nacházíte. Zpravidla bývá průměrná doba 5-7 let. Jakmile dosáhne plné velikosti, je třeba ho zastřihávat kolem oken, jinak by je celé zakryl listovím.

Výhody

Nyní můžete tvrdit, že máte chytrou fasádu. Na jaře se zbarví do světle zelena, v létě do tmavě zelena a má aktivní chladící a stínící účinek, tím pádem máte místnosti částečně izolované od vnějšího prostředí a není v nich takové horko. Také poskytuje domov veškerému zvířectvu od ptáků až po včely nebo divoké vosy, a proto je i vysoce ekologický.
Na podzim se zase zbarví do červena aby dal najevo, že přes zimu opadá. Je to krásný pohled. Přes zimu nemá listy a jsou vidět pouze hnědé šlahouny, což má opět esteticky výhodný účinek.

Nevýhody

Kromě ptactva a hmyzu se v porostu mohou zdržovat i myši. Ovšem to není ještě takový problém. Na domě máme břečťan již deset let a ani jednou se nám nestal žádný incident s vniknutím hlodavce dovnitř.
Někdo může tvrdit, že šlahouny rozrušují omítku. To není pravda, protože rostlina se přichycuje drobnými sofistikovanými přísavkami, které do omítky rozhodně nevnikají. A její přichycení není zas až tak pevné, aby její vytrhnutí mělo nějaký špatný vliv na povrch.
Pokud vám již dlouho tento zelený nápad nedává spát, tak určitě neváhejte a pořiďte si tento doplněk co nejdříve!

Ano, nečtete špatně. Opravdu zezelenat. A to pomocí některé z popínavých rostlin, které lze najít na trhu. U nás je asi nejběžnější břečťan. Nenápadná popínavá rostlinka s listy připomínajícími ty javorové. K obživě toho moc nepotřebuje, snad jen sluníčko a nějakou oporu, po které se může radostně pnout. A tou může být právě vaše fasáda.

Pěstování

Břečťan opravdu není náročný na pěstování. Jediné, co je třeba udělat ze začátku, než se řádně zakoření, je ho občas zalít. Po tom, co jeho kořeny dosáhnou na vlhkost v půdě si již bude růst úplně sám. Rychlost, s jakou obepne celý dům, záleží velmi na jeho ploše a také podnebí, ve kterém se nacházíte. Zpravidla bývá průměrná doba 5-7 let. Jakmile dosáhne plné velikosti, je třeba ho zastřihávat kolem oken, jinak by je celé zakryl listovím.

Výhody

Nyní můžete tvrdit, že máte chytrou fasádu. Na jaře se zbarví do světle zelena, v létě do tmavě zelena a má aktivní chladící a stínící účinek, tím pádem máte místnosti částečně izolované od vnějšího prostředí a není v nich takové horko. Také poskytuje domov veškerému zvířectvu od ptáků až po včely nebo divoké vosy, a proto je i vysoce ekologický.
Na podzim se zase zbarví do červena aby dal najevo, že přes zimu opadá. Je to krásný pohled. Přes zimu nemá listy a jsou vidět pouze hnědé šlahouny, což má opět esteticky výhodný účinek.

Nevýhody

Kromě ptactva a hmyzu se v porostu mohou zdržovat i myši. Ovšem to není ještě takový problém. Na domě máme břečťan již deset let a ani jednou se nám nestal žádný incident s vniknutím hlodavce dovnitř.
Někdo může tvrdit, že šlahouny rozrušují omítku. To není pravda, protože rostlina se přichycuje drobnými sofistikovanými přísavkami, které do omítky rozhodně nevnikají. A její přichycení není zas až tak pevné, aby její vytrhnutí mělo nějaký špatný vliv na povrch.
Pokud vám již dlouho tento zelený nápad nedává spát, tak určitě neváhejte a pořiďte si tento doplněk co nejdříve!

Při zmínce o malování řada lidí namítne, že by rádi malovali, ale nemohou, protože to neumí. Malovat se však může naučit každý. Důležitá je hlavně touha výtvarně se vyjádřit. Má-li člověk talent a chybí motivace či chuť, pak je mu talent k ničemu.

Pokud bychom neměli odvahu pustit se do toho sami, je možné přihlásit se do některého z četných výtvarných kurzů. Buď chodíte každý týden ve zvolený den i čas a seznamujete se s úplnými základy a různými technikami. Nebo jsou kurzy víkendové či jednodenní, zaměřené na konkrétní techniku malby např. akvarel, olej, pastel či akryl. Každá technika má svá specifika, výhody i nevýhody. Pro začátečníka je asi nejvhodnější pastel nebo akvarel. Pastel má jedinou nevýhodu a sice práší, akvarel nepotřebuje složité přípravy a lze malovat klidně na kterémkoli hladkém stole.
Jinou technikou než malování je kresba, která slouží buď jako náčrtek před malbou nebo samostatný obraz. Kreslíme na bílém papíře pomocí tužky, uhlu, pastelek, pastelu, akvarelových pastelek nebo tuše. Kreslit lze pouze pár liniemi nebo použít stínování a vykreslení všech detailů, čímž se ve výsledku zdařilá kresba příliš neliší od fotografie.

Nemáte-li ambice malovat obrazy, ale chcete se jen odreagovat od denního shonu a psychicky si odpočinout, zvolte omalovánky pro dospělé. Na trhu je velké množství různých námětů i obtížností. Obrázky jsou černobílé a vybarvujete podle své fantazie bez předlohy. Čím více barevných odstínů pastelek máte k dispozici, tím lépe. Vybarvené obrázky jsou většinou krásné a máte chuť vybarvovat stále další a další. Použité barvy zase mohou vypovídat o vašem duševním rozpoložení. Existují i omalovánky podle čísel, což je dost „piplačka“, ale výsledek stojí za to. Skvělé jsou antistresové omalovánky na sklo. Lze zakoupit celou sadu barev s transparentními kartami s různými motivy. Po vybarvení a zaschnutí získáte krásnou dekoraci např. k zavěšení do prostoru. Zrovna tak lze barvami k tomu určenými malovat na textil, hedvábí nebo porcelán.
Pro malování či kreslení platí, stejně jako všude jinde, že cvik dělá mistra. Čím častěji budete toto hobby provozovat, tím lepší budou vaše výsledky.

Při zmínce o malování řada lidí namítne, že by rádi malovali, ale nemohou, protože to neumí. Malovat se však může naučit každý. Důležitá je hlavně touha výtvarně se vyjádřit. Má-li člověk talent a chybí motivace či chuť, pak je mu talent k ničemu.

Pokud bychom neměli odvahu pustit se do toho sami, je možné přihlásit se do některého z četných výtvarných kurzů. Buď chodíte každý týden ve zvolený den i čas a seznamujete se s úplnými základy a různými technikami. Nebo jsou kurzy víkendové či jednodenní, zaměřené na konkrétní techniku malby např. akvarel, olej, pastel či akryl. Každá technika má svá specifika, výhody i nevýhody. Pro začátečníka je asi nejvhodnější pastel nebo akvarel. Pastel má jedinou nevýhodu a sice práší, akvarel nepotřebuje složité přípravy a lze malovat klidně na kterémkoli hladkém stole.
Jinou technikou než malování je kresba, která slouží buď jako náčrtek před malbou nebo samostatný obraz. Kreslíme na bílém papíře pomocí tužky, uhlu, pastelek, pastelu, akvarelových pastelek nebo tuše. Kreslit lze pouze pár liniemi nebo použít stínování a vykreslení všech detailů, čímž se ve výsledku zdařilá kresba příliš neliší od fotografie.

Nemáte-li ambice malovat obrazy, ale chcete se jen odreagovat od denního shonu a psychicky si odpočinout, zvolte omalovánky pro dospělé. Na trhu je velké množství různých námětů i obtížností. Obrázky jsou černobílé a vybarvujete podle své fantazie bez předlohy. Čím více barevných odstínů pastelek máte k dispozici, tím lépe. Vybarvené obrázky jsou většinou krásné a máte chuť vybarvovat stále další a další. Použité barvy zase mohou vypovídat o vašem duševním rozpoložení. Existují i omalovánky podle čísel, což je dost „piplačka“, ale výsledek stojí za to. Skvělé jsou antistresové omalovánky na sklo. Lze zakoupit celou sadu barev s transparentními kartami s různými motivy. Po vybarvení a zaschnutí získáte krásnou dekoraci např. k zavěšení do prostoru. Zrovna tak lze barvami k tomu určenými malovat na textil, hedvábí nebo porcelán.
Pro malování či kreslení platí, stejně jako všude jinde, že cvik dělá mistra. Čím častěji budete toto hobby provozovat, tím lepší budou vaše výsledky.

Známe jich několik druhů, spoustu receptů, které rozhodně stojí za vyzkoušení. Proč ale zbytečně utrácet za předražené dýně v obchodech, když si je můžete vypěstovat n zahrádce. Dýně jsou velmi nenáročné rostliny, vysadit je můžete klidně na kompostu. Na podzim pak můžete všechny tyhle recepty vyzkoušet a přesvědčit se o tom, že dýně do našich kuchyní prostě patří.
 
Dýně si postupem času začínají nacházet místo do našich kuchyní i zahrádek a to je strašně dobře. Jsou zdravé, chutné a dá se z nich připravit spousta vynikajících jídel. Dobře fungovat budou v polévkách, salátech, jako příloha nebo na přípravu originálních dezertů. Pěstování dýní není vůbec náročné a s trochou trpělivosti to zvládne opravdu každý.
 

Kdy je ten pravý čas na vysazení dýně?

Dýni snadno poznáme podle většího vzrůstu a gigantickým listům, rostlina dýně se často vyznačuje vysokou plodností, takže předem počítejte s tím, že budete potřebovat dostatek prostoru a živin, aby mohla rostlina vydat co nejvíce plodů. Jedinou výjimkou může být dýně velkoplodá, které nechte pouze jeden nebo dva plody a zbytek odřežte, rostlina se tak bude moc naplno věnovat pouze jednomu plodu a o to větší nakonec bude.
 
Dýně potřebuje hlínu, která je bohatá na živiny a tak se často můžete setkat se zahrádkami, kde zkušení zahrádkáři vysazují dýni přímo do kompostu. Pokud na zahradě kompost nemáte, nemusíte zoufat, stačí k rostlině přidávat pravidelně živiny ve formě chlévského mrvu nebo právě již zmíněný kompost.
 
Dýně potřebují pro svůj růst dostatek slunečního svitu. Vyberte proto místo, kam bude celý den svítit dostatek sluníčka a bude alespoň částečně chráněno před silnějším větrem. Nezapomínejte ani na zálivku, i když má dýně bohatý kořenový systém, který dokáže vodu brát i z větší hloubky, jednou za čas jí dopřejte pořádnou závlahu. 
 
 

Známe jich několik druhů, spoustu receptů, které rozhodně stojí za vyzkoušení. Proč ale zbytečně utrácet za předražené dýně v obchodech, když si je můžete vypěstovat n zahrádce. Dýně jsou velmi nenáročné rostliny, vysadit je můžete klidně na kompostu. Na podzim pak můžete všechny tyhle recepty vyzkoušet a přesvědčit se o tom, že dýně do našich kuchyní prostě patří.
 
Dýně si postupem času začínají nacházet místo do našich kuchyní i zahrádek a to je strašně dobře. Jsou zdravé, chutné a dá se z nich připravit spousta vynikajících jídel. Dobře fungovat budou v polévkách, salátech, jako příloha nebo na přípravu originálních dezertů. Pěstování dýní není vůbec náročné a s trochou trpělivosti to zvládne opravdu každý.
 

Kdy je ten pravý čas na vysazení dýně?

Dýni snadno poznáme podle většího vzrůstu a gigantickým listům, rostlina dýně se často vyznačuje vysokou plodností, takže předem počítejte s tím, že budete potřebovat dostatek prostoru a živin, aby mohla rostlina vydat co nejvíce plodů. Jedinou výjimkou může být dýně velkoplodá, které nechte pouze jeden nebo dva plody a zbytek odřežte, rostlina se tak bude moc naplno věnovat pouze jednomu plodu a o to větší nakonec bude.
 
Dýně potřebuje hlínu, která je bohatá na živiny a tak se často můžete setkat se zahrádkami, kde zkušení zahrádkáři vysazují dýni přímo do kompostu. Pokud na zahradě kompost nemáte, nemusíte zoufat, stačí k rostlině přidávat pravidelně živiny ve formě chlévského mrvu nebo právě již zmíněný kompost.
 
Dýně potřebují pro svůj růst dostatek slunečního svitu. Vyberte proto místo, kam bude celý den svítit dostatek sluníčka a bude alespoň částečně chráněno před silnějším větrem. Nezapomínejte ani na zálivku, i když má dýně bohatý kořenový systém, který dokáže vodu brát i z větší hloubky, jednou za čas jí dopřejte pořádnou závlahu. 
 
 

Britský historik Alan Bullock (13. 12. 1914 – 2. 2. 2004) ve svém sofistikovaném díle nabízí srovnání životů dvou mužů, kteří ovlivnili dění minimálně v Evropě na desítky let. Přitom neopomenul řadu detailů dokreslujících charakter představovaných osobností, aniž by se přitom odchýlil od seriózního a místy až reportážního tónu celého díla. Právě tento styl dělá knihu velmi poutavou. Podtitulek knihy – paralelní životopisy – je možná trochu zavádějící, srovnání je věnována jen jedna kapitola jinak velmi rozsáhlého díla. Ale to není na škodu. Čtenáři jsou předkládány jednotlivé úseky života každého diktátora zvlášť a ten má možnost porovnávat sám. Použijeme-li klišé, kniha nutí k zamyšlení, ale v tomto případě je čtenář i vlastním přispěním skutečně obohacen o nové poznatky a souvislosti.

 
Zvolená forma také dává možnost jakoby se nadechnout a vstřebat záplavu informací, jichž se čtenáři dostává. Nejedná se totiž jen o biografické údaje, je představován ucelený obraz jedné epochy – první poloviny dvacátého století. Ta ke čtenáři promlouvá díky hluboké a detailní autorově znalosti a objektivitě. Bullock se (naštěstí od jiných autorů) úzkostlivě drží faktů a vyhýbá se jakémukoli náznaku fabulace nebo dokonce bulvárního drbání. Ostatně předmětná doba a její protagonisté jsou pro drtivou většinu čtenářů natolik zajímaví, že není třeba žádného literárního koření.
 
Českého čtenáře určitě poučí vyčerpávající popis politických událostí tzv. československé krize v roce 1938. Škoda, že v přiblížení osudných zářijových dnů chybí jakákoli zmínka o všeobecné mobilizaci československé armády. Vojenskostrategickému uvažování ostatních aktérů, včetně Maďarska, Polska a Rumunska, je věnována přiměřená pozornost, v kontrastu stojí Hitlerova agresivita a na straně druhé opatrnost a obavy německého vojenského velení. Dokumentárním způsobem je popsán závěr krize a konec československé samostatnosti – 15. březen 1939. Autor si také zajímavě všímá role Slováků a jejich tehdejšího politického vedení.
 
 Bullockova kniha, stejně jako předmětné historické období několikrát graduje, čtenář se ani na okamžik nenudí, místy kniha doslova ožívá, čtenář se mění v pozorovatele a možná při troše představivosti v přímého účastníka. Kniha je vynikajícím monumentálním historickým dílem, shromažďujícím politické, hospodářské a vojenské poměry tehdejší Evropy, kterou Stalin a Hitler tak zásadním způsobem ovlivnili. Zajímáte-li se o tehdejší dobu, neváhejte a začtěte se.

Britský historik Alan Bullock (13. 12. 1914 – 2. 2. 2004) ve svém sofistikovaném díle nabízí srovnání životů dvou mužů, kteří ovlivnili dění minimálně v Evropě na desítky let. Přitom neopomenul řadu detailů dokreslujících charakter představovaných osobností, aniž by se přitom odchýlil od seriózního a místy až reportážního tónu celého díla. Právě tento styl dělá knihu velmi poutavou. Podtitulek knihy – paralelní životopisy – je možná trochu zavádějící, srovnání je věnována jen jedna kapitola jinak velmi rozsáhlého díla. Ale to není na škodu. Čtenáři jsou předkládány jednotlivé úseky života každého diktátora zvlášť a ten má možnost porovnávat sám. Použijeme-li klišé, kniha nutí k zamyšlení, ale v tomto případě je čtenář i vlastním přispěním skutečně obohacen o nové poznatky a souvislosti.

 
Zvolená forma také dává možnost jakoby se nadechnout a vstřebat záplavu informací, jichž se čtenáři dostává. Nejedná se totiž jen o biografické údaje, je představován ucelený obraz jedné epochy – první poloviny dvacátého století. Ta ke čtenáři promlouvá díky hluboké a detailní autorově znalosti a objektivitě. Bullock se (naštěstí od jiných autorů) úzkostlivě drží faktů a vyhýbá se jakémukoli náznaku fabulace nebo dokonce bulvárního drbání. Ostatně předmětná doba a její protagonisté jsou pro drtivou většinu čtenářů natolik zajímaví, že není třeba žádného literárního koření.
 
Českého čtenáře určitě poučí vyčerpávající popis politických událostí tzv. československé krize v roce 1938. Škoda, že v přiblížení osudných zářijových dnů chybí jakákoli zmínka o všeobecné mobilizaci československé armády. Vojenskostrategickému uvažování ostatních aktérů, včetně Maďarska, Polska a Rumunska, je věnována přiměřená pozornost, v kontrastu stojí Hitlerova agresivita a na straně druhé opatrnost a obavy německého vojenského velení. Dokumentárním způsobem je popsán závěr krize a konec československé samostatnosti – 15. březen 1939. Autor si také zajímavě všímá role Slováků a jejich tehdejšího politického vedení.
 
 Bullockova kniha, stejně jako předmětné historické období několikrát graduje, čtenář se ani na okamžik nenudí, místy kniha doslova ožívá, čtenář se mění v pozorovatele a možná při troše představivosti v přímého účastníka. Kniha je vynikajícím monumentálním historickým dílem, shromažďujícím politické, hospodářské a vojenské poměry tehdejší Evropy, kterou Stalin a Hitler tak zásadním způsobem ovlivnili. Zajímáte-li se o tehdejší dobu, neváhejte a začtěte se.