Blog

„Na stará kolena se každý stane zahradníkem“, říkal mi tehdy asi pětatřicetiletý kolega a tvářil se u toho smrtelně vážně. „Já? Nikdy!“, odpověděla jsem tenkrát odhodlaně a zhnuseně. „V hlíně se teda rýpat nebudu, to bych musela být blázen.“, pomyslela jsem si a bylo vidět, jak se potutelně uchechtl pod vousy.

Ještě před rokem jsem tvrdila, že na zahradu mě nikdy neužije a rýpání v hlíně je pod moji úroveň, přece si nebudu špinit ruce, ne? A jestli někdy něco budu pěstovat, bude to jedlé, ať je z toho aspoň nějaký užitek. Teď, se čtyřicítkou na krku, třemi dětmi a rozestavěným domem přišel na řadu i pověstný odříkaný krajíc. Pozemek okolo domu zel divnou prázdnotou, bylo třeba postavit se k tomu čelem. Začala jsem přemýšlet a spekulovat a rozhodla se, že si založím skalku. Kamenů máme beztak plnou zahradu.

Několik dní jsem se pachtila s lopatou a přesívala kamenitou půdu. Pak jsem ji navezla do svahu a nasbírané balvany zakopala na místa, kde se mi zdály na oko příjemné.

 Po kamarádkách jsem rozhlásila, že zakládám skalku a nabídky roztodivných rostlin a kytek, o kterých jsem neměla ani páru, se mi jen hrnuly. Můj způsob vybírání skalniček „neznámtoalelíbísemito-beru“ se osvědčil a záhonek se mi zdárně zaplňoval malinkými sazeničkami.

Jediné, co mi připadalo povědomé, bylo kapradí, to zná přece každý, že? Na vycházce do lesa jsem si ještě uloupla kousek mechu, abych své veledílo dovedla k dokonalosti a bylo to. Nádhera sama. Časem jsem se dozvídala, jak se všechny ty rozrůstající se krásky jmenují a radovala se z toho, že jsem majitelkou levandule, mateřídoušky, citrónového tymiánu, hořce, netřesku, hřebíčku, kosmatce, hvozdíku a dalších pro mě do té doby neznámých zelených i kvetoucích nádher. A jak se jim u mě dařilo! Přesně podle pořekadel kozel zahradníkem a hloupý sedlák má největší brambory. Zalévala jsem a okopávala snad co druhý den a ne proto, že bych snad musela, ale POZOR! Proto, že mě to děsně bavilo.

U tolik zavrhovaného rýpání v hlíně, nehty nenehty, jsem si krásně relaxovala a odpočívala, užívala si letního sluníčka a byla úplně obyčejně šťastná. Pohled na rozrostlou kvetoucí levanduli mě naplňoval radostí. A víte co?

V další fázi se vrhnu na něco jedlého. Viděla bych to na jahody, maliny, rajčata a bylinky, to mě bude bavit. Kdo to mohl před lety tušit…stará kolena jsou tu!

„Na stará kolena se každý stane zahradníkem“, říkal mi tehdy asi pětatřicetiletý kolega a tvářil se u toho smrtelně vážně. „Já? Nikdy!“, odpověděla jsem tenkrát odhodlaně a zhnuseně. „V hlíně se teda rýpat nebudu, to bych musela být blázen.“, pomyslela jsem si a bylo vidět, jak se potutelně uchechtl pod vousy.

Ještě před rokem jsem tvrdila, že na zahradu mě nikdy neužije a rýpání v hlíně je pod moji úroveň, přece si nebudu špinit ruce, ne? A jestli někdy něco budu pěstovat, bude to jedlé, ať je z toho aspoň nějaký užitek. Teď, se čtyřicítkou na krku, třemi dětmi a rozestavěným domem přišel na řadu i pověstný odříkaný krajíc. Pozemek okolo domu zel divnou prázdnotou, bylo třeba postavit se k tomu čelem. Začala jsem přemýšlet a spekulovat a rozhodla se, že si založím skalku. Kamenů máme beztak plnou zahradu.

Několik dní jsem se pachtila s lopatou a přesívala kamenitou půdu. Pak jsem ji navezla do svahu a nasbírané balvany zakopala na místa, kde se mi zdály na oko příjemné.

 Po kamarádkách jsem rozhlásila, že zakládám skalku a nabídky roztodivných rostlin a kytek, o kterých jsem neměla ani páru, se mi jen hrnuly. Můj způsob vybírání skalniček „neznámtoalelíbísemito-beru“ se osvědčil a záhonek se mi zdárně zaplňoval malinkými sazeničkami.

Jediné, co mi připadalo povědomé, bylo kapradí, to zná přece každý, že? Na vycházce do lesa jsem si ještě uloupla kousek mechu, abych své veledílo dovedla k dokonalosti a bylo to. Nádhera sama. Časem jsem se dozvídala, jak se všechny ty rozrůstající se krásky jmenují a radovala se z toho, že jsem majitelkou levandule, mateřídoušky, citrónového tymiánu, hořce, netřesku, hřebíčku, kosmatce, hvozdíku a dalších pro mě do té doby neznámých zelených i kvetoucích nádher. A jak se jim u mě dařilo! Přesně podle pořekadel kozel zahradníkem a hloupý sedlák má největší brambory. Zalévala jsem a okopávala snad co druhý den a ne proto, že bych snad musela, ale POZOR! Proto, že mě to děsně bavilo.

U tolik zavrhovaného rýpání v hlíně, nehty nenehty, jsem si krásně relaxovala a odpočívala, užívala si letního sluníčka a byla úplně obyčejně šťastná. Pohled na rozrostlou kvetoucí levanduli mě naplňoval radostí. A víte co?

V další fázi se vrhnu na něco jedlého. Viděla bych to na jahody, maliny, rajčata a bylinky, to mě bude bavit. Kdo to mohl před lety tušit…stará kolena jsou tu!

Asi nikdo nemá rád holý dům. Představte si jen, že byste nikde neměli žádné obrazy, květiny, nic, co by dotvářelo atmosféru a na co byste se rádi koukali. Asi by se vám tam příliš nelíbilo a po nějaké době by se to nejspíš stalo i depresivní.

Není tedy divu, že používáme nejrůznější dekorace, abychom si náš domov ozdobili. Jednou z nich jsou i sušené květiny. Ty jsou poměrně oblíbené, a tak se vsadím, že i vás již napadlo, zda si je můžete vyrobit sami. Koneckonců, nemělo by to být nic těžkého, ne?

Popravdě, není to tak snadné, jak se zdá. V první řadě je nutné najít vhodný druh květin. Ne každý se totiž k tomuto hodí a mnoho je i těch, u kterých je tento proces nemožný. Sem patří například nejrůznější kaktusy či sukulenty nebo vodní rostliny.

Asi nejčastěji jsou k tomuto účelu používány tulipány nebo růže. Obvykle se jedná o ty, kde je poupě již téměř připravené, už má barvu, ale stále je zavřené. U již rozevřených květin se tento proces příliš často nedělá.

Když jsme tedy naši krásku přinesli domů, nastává proces sušení. Zde je důležité, aby se ztratilo co nejméně barvy. Zavěsíme ji tedy „hlavou dolů“ na nějakém teplém, suchém místě mimo přímé Slunce. Pak už jen počkáme několik týdnů a naše sušená květina je hotová.

Nyní je ovšem třeba dávat pozor, neboť v tomto stádiu je poměrně křehká. Snadno se může stát, že se rozlomí či rozpadne. Největším problémem pak bývá opad okvětních plátků při sebemenším pohybu.

To je také hlavní nevýhoda tohoto typu dekorace. Při manipulaci s ním je třeba zacházet velice opatrně, neboť se skutečně velmi snadno poškodí. Z tohoto důvodu se nedoporučuje, aby tento proces prováděly děti. Věřte, odpad by byl všude a z květiny by nezbylo prakticky nic.

Abychom to trochu napravili, je dobré ji postříkat bezbarvým lakem. Tak budete mít jistotu, že si udrží nejen svou barvu, ale i tvar. A nyní už ji jen můžete dát do vázy či do mísy a postavit na určené místo, kde vám bude dělat parádu.

Asi nikdo nemá rád holý dům. Představte si jen, že byste nikde neměli žádné obrazy, květiny, nic, co by dotvářelo atmosféru a na co byste se rádi koukali. Asi by se vám tam příliš nelíbilo a po nějaké době by se to nejspíš stalo i depresivní.

Není tedy divu, že používáme nejrůznější dekorace, abychom si náš domov ozdobili. Jednou z nich jsou i sušené květiny. Ty jsou poměrně oblíbené, a tak se vsadím, že i vás již napadlo, zda si je můžete vyrobit sami. Koneckonců, nemělo by to být nic těžkého, ne?

Popravdě, není to tak snadné, jak se zdá. V první řadě je nutné najít vhodný druh květin. Ne každý se totiž k tomuto hodí a mnoho je i těch, u kterých je tento proces nemožný. Sem patří například nejrůznější kaktusy či sukulenty nebo vodní rostliny.

Asi nejčastěji jsou k tomuto účelu používány tulipány nebo růže. Obvykle se jedná o ty, kde je poupě již téměř připravené, už má barvu, ale stále je zavřené. U již rozevřených květin se tento proces příliš často nedělá.

Když jsme tedy naši krásku přinesli domů, nastává proces sušení. Zde je důležité, aby se ztratilo co nejméně barvy. Zavěsíme ji tedy „hlavou dolů“ na nějakém teplém, suchém místě mimo přímé Slunce. Pak už jen počkáme několik týdnů a naše sušená květina je hotová.

Nyní je ovšem třeba dávat pozor, neboť v tomto stádiu je poměrně křehká. Snadno se může stát, že se rozlomí či rozpadne. Největším problémem pak bývá opad okvětních plátků při sebemenším pohybu.

To je také hlavní nevýhoda tohoto typu dekorace. Při manipulaci s ním je třeba zacházet velice opatrně, neboť se skutečně velmi snadno poškodí. Z tohoto důvodu se nedoporučuje, aby tento proces prováděly děti. Věřte, odpad by byl všude a z květiny by nezbylo prakticky nic.

Abychom to trochu napravili, je dobré ji postříkat bezbarvým lakem. Tak budete mít jistotu, že si udrží nejen svou barvu, ale i tvar. A nyní už ji jen můžete dát do vázy či do mísy a postavit na určené místo, kde vám bude dělat parádu.

Tato rostlina – Cyclanthera pedata – je u nás víc známá pod názvem ačokča. Pochází z Peru, ale její pravděpodobný původní domov je v Andách. Caigua je popínavá liánovitá rostlina, která může vyrůst do délky až 12 metrů (v našich podmínkách spíše 5 – 6 metrů, a také se na našich zahrádkách pěstuje).

Její hlavní užitek v Jižní Americe, ale dnes už také v Asii, tkví ve velice chutných jedlých plodech (dorůstajících do délky 10 – 20 cm), které by se daly připodobnit k našim drobnějším zahnutým okurkám nakladačkám. Vnitřek těchto plodů se však víc podobá paprice – je dutý, má jen tenkou vrstvičku jedlé hmoty a drobná černá semínka. Výhonky, mladé plody a listy se konzumují zasyrova, třeba v zeleninových salátech, anebo se dutina uvnitř dozrálých plodů může plnit masem a rýží, stejně jako papriky. Plody se mohou nakládat obdobně jako jiná zeleniny (třeba právě okurky), ale lze je i sušit.

Je však z této rostliny ještě další užitek?

Ano, je. Celá rostlina caigua je všeobecně uznávána jako velice prospěšná pro lidský organismus. Plody, ale i další části ačokči jsou bohaté na minerály, vlákninu, bílkoviny a lipoproteiny, pektiny, triterpenoidní saponiny, uhlovodany, steroidní látky, vitamíny (zejména B, C) a flavonoidní glykosidy, z nichž některé mají antioxidační účinky.

Caigua pomáhá spalovat tuky – významně podporuje jejich metabolismus, takže s její pomocí má člověk snazší cestu k normálním hodnotám cholesterolu a k přiměřené tělesné hmotnosti. Pro tyto vlastnosti se caigua využívá k prevenci aterosklerózy – čistí vlastně cévy i tepny od tukových usazenin, čímž je možné předcházet kardiovaskulárním onemocněním. Kromě toho lze pravidelným užíváním potravinových doplňků s Cyclantherou předcházet cukrovce – snížením hladiny krevního cukru; pomáhá při zažívacích obtížích (žaludečních i střevních), zpomaluje stárnutí buněk.

Dále se léčebně užívají mletá semena ke snížení krevního tlaku, syrová šťáva z celé rostliny na obklady či listy jako podpůrný prvek při zánětlivých onemocněních.

Doporučená doba užívání prášku nebo kapslí caigui je 3 měsíce, poté 3týdenní pauza a opět tříměsíční kúra.

Tato rostlina – Cyclanthera pedata – je u nás víc známá pod názvem ačokča. Pochází z Peru, ale její pravděpodobný původní domov je v Andách. Caigua je popínavá liánovitá rostlina, která může vyrůst do délky až 12 metrů (v našich podmínkách spíše 5 – 6 metrů, a také se na našich zahrádkách pěstuje).

Její hlavní užitek v Jižní Americe, ale dnes už také v Asii, tkví ve velice chutných jedlých plodech (dorůstajících do délky 10 – 20 cm), které by se daly připodobnit k našim drobnějším zahnutým okurkám nakladačkám. Vnitřek těchto plodů se však víc podobá paprice – je dutý, má jen tenkou vrstvičku jedlé hmoty a drobná černá semínka. Výhonky, mladé plody a listy se konzumují zasyrova, třeba v zeleninových salátech, anebo se dutina uvnitř dozrálých plodů může plnit masem a rýží, stejně jako papriky. Plody se mohou nakládat obdobně jako jiná zeleniny (třeba právě okurky), ale lze je i sušit.

Je však z této rostliny ještě další užitek?

Ano, je. Celá rostlina caigua je všeobecně uznávána jako velice prospěšná pro lidský organismus. Plody, ale i další části ačokči jsou bohaté na minerály, vlákninu, bílkoviny a lipoproteiny, pektiny, triterpenoidní saponiny, uhlovodany, steroidní látky, vitamíny (zejména B, C) a flavonoidní glykosidy, z nichž některé mají antioxidační účinky.

Caigua pomáhá spalovat tuky – významně podporuje jejich metabolismus, takže s její pomocí má člověk snazší cestu k normálním hodnotám cholesterolu a k přiměřené tělesné hmotnosti. Pro tyto vlastnosti se caigua využívá k prevenci aterosklerózy – čistí vlastně cévy i tepny od tukových usazenin, čímž je možné předcházet kardiovaskulárním onemocněním. Kromě toho lze pravidelným užíváním potravinových doplňků s Cyclantherou předcházet cukrovce – snížením hladiny krevního cukru; pomáhá při zažívacích obtížích (žaludečních i střevních), zpomaluje stárnutí buněk.

Dále se léčebně užívají mletá semena ke snížení krevního tlaku, syrová šťáva z celé rostliny na obklady či listy jako podpůrný prvek při zánětlivých onemocněních.

Doporučená doba užívání prášku nebo kapslí caigui je 3 měsíce, poté 3týdenní pauza a opět tříměsíční kúra.

Oči a pohled člověka jsou věci, kterých si na druhých lidech všímáme mezi prvními. Dobře zvolený oční make up může vaše oči úžasně podtrhnout. Jak tedy vytvořit neodolatelný sexy pohled? S našimi tipy to jistě hravě zvládnete!

Správně zvolené oční stíny

Vhodná barva očních stínů, jež barvu vašich očí nádherně vyzdvihne, je naprostý základ. Pokud máte zelené oči, sáhněte po teplejších odstínech hnědé. Nádherně bude rovněž vypadat líčení v bronzových či fialových tónech.

Jestliže jsou vaše oči barvy modré, pak můžete rovněž zvolit některý z odstínů hnědé. S modrou barvou očí nádherně koresponduje studená hnědá či zlatá. K hnědým očí bude krásně ladit lehce narůžovělé líčení.

Husté řasy

Téměř žádné oční líčení se neobejde bez hustých a dlouhých řas, jež oko rámují. V dnešní době je na trhu spoustu řasenek, takže i vy si jistě vyberete takovou, která bude vyhovovat všem vašim požadavkům. Jestliže máte citlivé oči, zvolte přírodní řasenku, která je velice šetrná a vaše oči nebude dráždit. Předejte tak slzení očí a následnému rozmazání make upu. Tato řasenka vaše řasy zároveň krásně zahustí, dodá jim objem a prodlouží je.

Dramatická či jemná linka?

Linky mohou vaše líčení skvěle dotvořit a opticky oči zvětšit. Stejně tak mohou celkový dojem naprosto pokazit. Jestliže s líčením teprve začínáte, vyzkoušejte si linku několikrát “na nečisto”, jelikož trefit správný tvar, který bude lichotit tvaru vašeho oka, může být velice těžké. Pro začátek je lepší vyzkoušet pouze jemné linky, která nádherně zvýrazní linii vašich řas.

Pro večerní líčení můžete zvolit výrazné dramatické linky, které jsou stále v kurzu. Pokud si nejste jistá správným tvarem, zkuste linku nejprve nakreslit očním stínem a ten následně jen obtáhněte. Dbejte na to, aby linka nevedla příliš dolů nebo do strany, protože v takovém případě budou vypadat vaše oči unaveně a celkový vzhled nebude vůbec vypadat dobře.

Oči a pohled člověka jsou věci, kterých si na druhých lidech všímáme mezi prvními. Dobře zvolený oční make up může vaše oči úžasně podtrhnout. Jak tedy vytvořit neodolatelný sexy pohled? S našimi tipy to jistě hravě zvládnete!

Správně zvolené oční stíny

Vhodná barva očních stínů, jež barvu vašich očí nádherně vyzdvihne, je naprostý základ. Pokud máte zelené oči, sáhněte po teplejších odstínech hnědé. Nádherně bude rovněž vypadat líčení v bronzových či fialových tónech.

Jestliže jsou vaše oči barvy modré, pak můžete rovněž zvolit některý z odstínů hnědé. S modrou barvou očí nádherně koresponduje studená hnědá či zlatá. K hnědým očí bude krásně ladit lehce narůžovělé líčení.

Husté řasy

Téměř žádné oční líčení se neobejde bez hustých a dlouhých řas, jež oko rámují. V dnešní době je na trhu spoustu řasenek, takže i vy si jistě vyberete takovou, která bude vyhovovat všem vašim požadavkům. Jestliže máte citlivé oči, zvolte přírodní řasenku, která je velice šetrná a vaše oči nebude dráždit. Předejte tak slzení očí a následnému rozmazání make upu. Tato řasenka vaše řasy zároveň krásně zahustí, dodá jim objem a prodlouží je.

Dramatická či jemná linka?

Linky mohou vaše líčení skvěle dotvořit a opticky oči zvětšit. Stejně tak mohou celkový dojem naprosto pokazit. Jestliže s líčením teprve začínáte, vyzkoušejte si linku několikrát “na nečisto”, jelikož trefit správný tvar, který bude lichotit tvaru vašeho oka, může být velice těžké. Pro začátek je lepší vyzkoušet pouze jemné linky, která nádherně zvýrazní linii vašich řas.

Pro večerní líčení můžete zvolit výrazné dramatické linky, které jsou stále v kurzu. Pokud si nejste jistá správným tvarem, zkuste linku nejprve nakreslit očním stínem a ten následně jen obtáhněte. Dbejte na to, aby linka nevedla příliš dolů nebo do strany, protože v takovém případě budou vypadat vaše oči unaveně a celkový vzhled nebude vůbec vypadat dobře.

Pokud v pravěku označovali svá loviště značkami, ve středověku to už byly zcela regulérní hradby. Ty také jasně naznačovaly, to je moje. A chudí již také stavěli první ploty a plůtky. Ani ne tak proto, že by chtěli označit majetek, ale třeba proto, aby jim neutekla zvěř, kterou chovali.

I v dnešní době je tomu stejně. Plot má dvojí účel. Zabránit vetřelcům volnému vstupu, nebo také tomu, aby kdokoli prostor opustil. Například pes, ovce, nebo králíci.

Plot se volí podle potřeby a podle toho, k čemu má primárně sloužit. Někomu nevadí klasický drátěný, přes který lze vidět dovnitř, ale i ven, a druhý zase chce plot takový, aby vidět nebylo. Ani tam ani sem. A někteří volí kombinaci obojího.

Montáž betonového plotu asi člověk nezvládne sám, bez jakékoli pomoci. A pokud se o to pokusí, musí mít znalosti, materiál, nářadí a čert ví co ještě. Proto je dobré si na tuto stavbu sjednat.

Ano, možno i kamarády, ale výsledek asi nebude na patřičné úrovni. Většinou se u práce popíjí, a tak je pravděpodobné, že se za pár měsíců plot sice dostaví, ale první náraz větru jej shodí.

A pokud tento na někoho spadne, je průšvih o to větší. A ještě větší může být, pokud jsou následky pro toho, na nějž plot spadl, fatální. Zcela lehce se tak stavitel může ocitnou tam, kam jít určitě nechtěl a bude po nějakou dobu „dýchat károvaný vzduch“.

Takže nebezpečí číhá ze všech stran. Proto je sice dobré pozvat kamarády ku pomoci, ale raději s nimi popíjet a jen se dívat, jak to dělníci firmy umí.

Takto máte záruku, že plot bude postaven rychle, že bude takový, jaký jste jej chtěl, ale hlavně bude bezpečný a nikomu na palici nespadne.

Firma, která plot staví má všechny potřebné náležitosti a také dobré renomé. S její pomocí si můžete být jist, že jste své peníze za stavbu investovali dobře a nebudete této investice nikdy litovat.

Pokud v pravěku označovali svá loviště značkami, ve středověku to už byly zcela regulérní hradby. Ty také jasně naznačovaly, to je moje. A chudí již také stavěli první ploty a plůtky. Ani ne tak proto, že by chtěli označit majetek, ale třeba proto, aby jim neutekla zvěř, kterou chovali.

I v dnešní době je tomu stejně. Plot má dvojí účel. Zabránit vetřelcům volnému vstupu, nebo také tomu, aby kdokoli prostor opustil. Například pes, ovce, nebo králíci.

Plot se volí podle potřeby a podle toho, k čemu má primárně sloužit. Někomu nevadí klasický drátěný, přes který lze vidět dovnitř, ale i ven, a druhý zase chce plot takový, aby vidět nebylo. Ani tam ani sem. A někteří volí kombinaci obojího.

Montáž betonového plotu asi člověk nezvládne sám, bez jakékoli pomoci. A pokud se o to pokusí, musí mít znalosti, materiál, nářadí a čert ví co ještě. Proto je dobré si na tuto stavbu sjednat.

Ano, možno i kamarády, ale výsledek asi nebude na patřičné úrovni. Většinou se u práce popíjí, a tak je pravděpodobné, že se za pár měsíců plot sice dostaví, ale první náraz větru jej shodí.

A pokud tento na někoho spadne, je průšvih o to větší. A ještě větší může být, pokud jsou následky pro toho, na nějž plot spadl, fatální. Zcela lehce se tak stavitel může ocitnou tam, kam jít určitě nechtěl a bude po nějakou dobu „dýchat károvaný vzduch“.

Takže nebezpečí číhá ze všech stran. Proto je sice dobré pozvat kamarády ku pomoci, ale raději s nimi popíjet a jen se dívat, jak to dělníci firmy umí.

Takto máte záruku, že plot bude postaven rychle, že bude takový, jaký jste jej chtěl, ale hlavně bude bezpečný a nikomu na palici nespadne.

Firma, která plot staví má všechny potřebné náležitosti a také dobré renomé. S její pomocí si můžete být jist, že jste své peníze za stavbu investovali dobře a nebudete této investice nikdy litovat.