Peníze jsou trvalým dobrem, které nesnadno podléhá zkáze. Peněžní zásoba nebo její množství, existující v daném okamžiku na daném místě (popřípadě ve vlastnictví osoby nebo skupiny osob), jsou tvořeny peněžními zásobami nahromaděnými v minulosti spolu s toky, které ji zvyšují nebo snižují, a to v období mezi dvěma konkrétními okamžiky. Pozitivní toky představují místní produkci nových peněz a příjem peněz ze zahraničí. Naproti tomu negativní toky jsou místní peněžní ztráty a odliv kapitálu do zahraničí.
Jaké statky budou používány jako peníze je institucionální otázka, v níž sehrává svou roli každý jednotlivec, který je předkládá a přijímá coby platební prostředek. Produkce peněžního zboží musí být taková, aby jeho kupní síla byla vysoká a zároveň stabilní. Co se týče peněžní alternativy, jakou je zlato, je výroba na globální úrovni relativně nízká ve srovnání s hromaděnými akciemi, ovšem na druhou stranu je odolnější vůči potenciálním výkyvům hodnoty. Kromě toho musí být produkce peněz spojena s výrobou všech ostatních výrobků a služeb. Tyto totiž nejsou nezávislé na zbývající hospodářské činnosti.
Ve svobodné společnosti, v níž panuje dělba práce, všichni využívají, nabízejí a vyžadují peníze při nákupu a prodeji zboží a služeb, ale ne každý peníze vyrábí a jeho producenti navíc nedisponují žádnými zvláštními výsadami. Produkce peněz je jako každá jiná podnikatelská činnost soukromou, specializovanou a konkurenční podnikatelská aktivitou s náklady, výnosy a možnostmi zisků i ztrát. Produkce peněz tedy nezaručuje výhody. Ekonomický subjekt se rozhodne vyrábět peněžní zboží, pokud si myslí, že se jedná o nejvýhodnější alternativu vzhledem k situaci, v níž se nachází. Volná produkce peněz nicméně není pro ekonomiku škodlivá, neboť má schopnost stabilizovat její kupní sílu.