Blog

Chodíte často za kulturou? Nebo je vám kultura úplně cizí? To já mám kulturu ráda. A za kulturou chodím opravdu často, protože mě to baví a také vlastně takhle objevují svět. Za kulturou jezdím také moc ráda na Slovensko, kde jsem se narodilala. Na Slovensku jsem se narodila a také tam mám předky a prarodiče. Musím uznat, že Slovensko je opravdu krásná země, ale na druhou stranu zase musím uznat, že Česká republika je také opravdu moc krásná a má krásné monumenty, opravdu krásnou kulturu. Líbí se mi hlavně Praha.

Do Prahy jezdím opravdu moc ráda, nevím, co bych dělala, kdybych třeba už nemohla vůbec cestovat, protože mám kamarádku, která je opravdu hodně nemocná a ona říkala, že cestování jí způsobuje opravdu jenom samé problémy, tohle mě opravdu moc mrzí, ale bohužel s tím nejde nic dělat. Já kamarádce nemohu pomoct, ale také je opravdu skvělé, že v dnešní době, kdy je technická doba, tak spolu můžeme komunikovat přes skype a nebo přes videohovor. Myslím si, že třeba když kamarádka má dceru a chodí taky na dětská představení, že je to vlastně také taková část kultury. Sice malá kultura, ale myslím si, že když rodič vidí své dítě někde něco hrát a nebo něco představovat, tak si myslím, že je to pro rodiče opravdu ta nejlepší vhodná doba, aby třeba také se začal vzdělávat v kultuře.

Mnoho lidí třeba za kulturou ani nechodí, protože se bojí, aby třeba nepřišli o peníze. Mnoho lidí si myslí, že kultura stojí opravdu hodně peněz. Sice ano, na jednu stranu kultura není úplně zadarmo, protože když si třeba vezmete nějaké krásné koncerty nějakých významných skupin, tak je potom logické, že tohle bude snad opravdu hodně peněz. Já jsem také chodila dříve na hudební festivaly a nechala jsem tam třeba i dva tisíce korun. A později, když už jsem se vdala a mám děti, tak jsem musela tyto hudební festivaly vynechat, protože bych jinak s penězi vůbec nevyšla. Ale za kulturou chodíme jako celá rodina, moc rádi hlavně do kina. 

Chodíte často za kulturou? Nebo je vám kultura úplně cizí? To já mám kulturu ráda. A za kulturou chodím opravdu často, protože mě to baví a také vlastně takhle objevují svět. Za kulturou jezdím také moc ráda na Slovensko, kde jsem se narodilala. Na Slovensku jsem se narodila a také tam mám předky a prarodiče. Musím uznat, že Slovensko je opravdu krásná země, ale na druhou stranu zase musím uznat, že Česká republika je také opravdu moc krásná a má krásné monumenty, opravdu krásnou kulturu. Líbí se mi hlavně Praha.

Do Prahy jezdím opravdu moc ráda, nevím, co bych dělala, kdybych třeba už nemohla vůbec cestovat, protože mám kamarádku, která je opravdu hodně nemocná a ona říkala, že cestování jí způsobuje opravdu jenom samé problémy, tohle mě opravdu moc mrzí, ale bohužel s tím nejde nic dělat. Já kamarádce nemohu pomoct, ale také je opravdu skvělé, že v dnešní době, kdy je technická doba, tak spolu můžeme komunikovat přes skype a nebo přes videohovor. Myslím si, že třeba když kamarádka má dceru a chodí taky na dětská představení, že je to vlastně také taková část kultury. Sice malá kultura, ale myslím si, že když rodič vidí své dítě někde něco hrát a nebo něco představovat, tak si myslím, že je to pro rodiče opravdu ta nejlepší vhodná doba, aby třeba také se začal vzdělávat v kultuře.

Mnoho lidí třeba za kulturou ani nechodí, protože se bojí, aby třeba nepřišli o peníze. Mnoho lidí si myslí, že kultura stojí opravdu hodně peněz. Sice ano, na jednu stranu kultura není úplně zadarmo, protože když si třeba vezmete nějaké krásné koncerty nějakých významných skupin, tak je potom logické, že tohle bude snad opravdu hodně peněz. Já jsem také chodila dříve na hudební festivaly a nechala jsem tam třeba i dva tisíce korun. A později, když už jsem se vdala a mám děti, tak jsem musela tyto hudební festivaly vynechat, protože bych jinak s penězi vůbec nevyšla. Ale za kulturou chodíme jako celá rodina, moc rádi hlavně do kina. 

Koberec – koberce mohou být ve formě běhounů, kusových výrobků, v metráži, zkrátka v mnoha podobách. Jsou cenově dostupné a v domácnostech stále mají své platné místo. Jestliže byste ovšem chtěli svůj byt vybavit ručně tkaným výrobkem, počítejte s vyšší cenou, která může přesáhnout váš rodinný rozpočet. Kdybyste si pořídili nejdražší koberec na světě, byl by to sběratelský kousek z Íránu, který byl utkán v 17. století. Před pár lety se objevil na sběratelské burze a majitel jej vydražil za „pouhých“ pět a půl milionu amerických dolarů.

Křeslo – sběratelů starožitností je v Česku pěkná řádka. K pěkným kouskům patří i nábytek, i když by si je většina lidí domů nejspíš nepořídila. Sbírat nábytek je však vášeň a lidé za něj utratí spoustu prostředků, například za nejdražší tzv. dračí křeslo vyrobené v Irsku na počátku dvacátého století zaplatil současný majitel na aukci v Paříži přibližně 500 milionů korun (českých).

Můj dům – můj hrad – sběratelé jsou ochotni investovat své úspory i do kdejakého „nesmyslu“, o tom se jistě nebudeme přít. Sbírání známek a etiket od zápalkových krabiček nebo odznaků je považováno za běžný jev, ovšem zakoupit dům v Holandsku, jehož šířka je pouhý jeden metr, může skutečně jen opravdový milovník kuriozit. Původní majitel jej nechal vystavět s jasným záměrem, neboť se v této zemi tehdy platila daň nikoli z obytné plochy, ale ze šíře objektu. Zkuste si však představit, jak byste se asi v takovém příbytku cítili.
Cedule – nápisy všeho druhu na všech možných materiálech lákají sběratele snad největší měrou. Atraktivita nápisů je z těchto výrobků zřejmá na první pohled, lákavé jsou jejich rozměry, písmo, materiál, barva, tvar a mnohdy i jejich historie. Některé nadšence láká např. krást cedule s názvy ulic, tabulky na staveništích atd. Mnohé z nich pak končí vystavené v pokoji nebo venku pod zahradní pergolou, či dokonce v soukromém penzionu a v hospodě. Někdy se můžete setkat i s nápaditými kombinacemi vystavených tabulek, které seřazeny za sebou a na vhodných místech dávají smysluplný text, jako např. na veřejných toaletách nápis o výskytu jedovatého plynu, používání respirátoru a nebezpečí poleptání kyselinou.

Koberec – koberce mohou být ve formě běhounů, kusových výrobků, v metráži, zkrátka v mnoha podobách. Jsou cenově dostupné a v domácnostech stále mají své platné místo. Jestliže byste ovšem chtěli svůj byt vybavit ručně tkaným výrobkem, počítejte s vyšší cenou, která může přesáhnout váš rodinný rozpočet. Kdybyste si pořídili nejdražší koberec na světě, byl by to sběratelský kousek z Íránu, který byl utkán v 17. století. Před pár lety se objevil na sběratelské burze a majitel jej vydražil za „pouhých“ pět a půl milionu amerických dolarů.

Křeslo – sběratelů starožitností je v Česku pěkná řádka. K pěkným kouskům patří i nábytek, i když by si je většina lidí domů nejspíš nepořídila. Sbírat nábytek je však vášeň a lidé za něj utratí spoustu prostředků, například za nejdražší tzv. dračí křeslo vyrobené v Irsku na počátku dvacátého století zaplatil současný majitel na aukci v Paříži přibližně 500 milionů korun (českých).

Můj dům – můj hrad – sběratelé jsou ochotni investovat své úspory i do kdejakého „nesmyslu“, o tom se jistě nebudeme přít. Sbírání známek a etiket od zápalkových krabiček nebo odznaků je považováno za běžný jev, ovšem zakoupit dům v Holandsku, jehož šířka je pouhý jeden metr, může skutečně jen opravdový milovník kuriozit. Původní majitel jej nechal vystavět s jasným záměrem, neboť se v této zemi tehdy platila daň nikoli z obytné plochy, ale ze šíře objektu. Zkuste si však představit, jak byste se asi v takovém příbytku cítili.
Cedule – nápisy všeho druhu na všech možných materiálech lákají sběratele snad největší měrou. Atraktivita nápisů je z těchto výrobků zřejmá na první pohled, lákavé jsou jejich rozměry, písmo, materiál, barva, tvar a mnohdy i jejich historie. Některé nadšence láká např. krást cedule s názvy ulic, tabulky na staveništích atd. Mnohé z nich pak končí vystavené v pokoji nebo venku pod zahradní pergolou, či dokonce v soukromém penzionu a v hospodě. Někdy se můžete setkat i s nápaditými kombinacemi vystavených tabulek, které seřazeny za sebou a na vhodných místech dávají smysluplný text, jako např. na veřejných toaletách nápis o výskytu jedovatého plynu, používání respirátoru a nebezpečí poleptání kyselinou.